Posted on Napsat komentář

Nutná výbava začínajícího triatleta

Výbava začínajícího triatleta

Plavete, běháte, jezdíte na kole? A přemýšlíte, že byste své tréninkové úsilí přetavili ve start na některém z mnoha triatlonových závodů? A co vlastně je na ten triatlon teda všechno třeba? Na první pohled by se totiž mohlo zdát, že je potřeba triatlonové vybavení, spousta věcí, ale zase tak horké to není. Na start se můžete postavit s jakýmkoli kolem, které konkrétní pravidla nezakazují, s funkčními brzdami a helmou která jde zapnout a drží na hlavě. Jet můžete klidně na favoritu po dědovi, v plavkách a triku ze sekáče a botaskách. Další věci už závisí na úrovni vašich ambicí, na tom jak velký technický hendikep je pro vás únosný,  a jak moc při tom vašem snažení chcete vypadat dobře.

Řekněme si tedy, že ten technický hendikep chceme trochu snížit. Jaké jsou ty nejlepší pomůcky k usnadnění cesty do cíle.
A začneme z prostředka z pohledu pořadí jednotlivých disciplín, tedy kolem, tady se dá toho času ukrojit totiž jednoznačně nejvíc.

KOLO

Kolo je (většinou) nejdražší součástí výbavy triatleta. A asi také nejvíce opečovávanou. Nebudeme nyní řešit jednotlivé značky a modely triatlonových a časovkářských speciálů, kterých je na trhu relativně velké množství a jejichž kvalita se v dané cenové relaci až tolik neliší. Zkusíme se podívat spíše na vhodné parametry kola a jeho součástí, především s ohledem na délku triatlonového  závodu. Závody jsou bezhákové (zakázaný drafting) – je povoleno použití triatlonového speciálu nebo aero nástavců. Nebo jsou závody hákové(s povoleným draftingem) – triatlonové speciály nejsou povoleny a aero nástavce nesmí přesahovat brzdové páky ve vodorovné rovině

Máte-li silniční kolo, tak vhodný urychlovací paket je triatlonové sedlo a aero nástavce, případně obrácená sedlovka. Významně se tak vylepší pozice jezdce a minuty na výsledném času tají jak sněhuláci v Maroku. Pokud si s tou pozicí lámete hlavu, tak netřeba, můžete využít naše nastavení GURU FIT SYSTÉM. Předejdete potížím a budete mít jistou, že materiál využíváte správně. Ideální je pak spojit tento upgrade a nastavení dohromady a nechat si s nejvhodnější volbou poradit.

Triatlonový speciál je ještě vhodnější, ale již vyšší investice. Není nutné ho hned pořizovat, dá se využít půjčovna a vyzkoušet si na závodě jeho přínos.

 

 

 

 

 

 

 

Střední či dlouhý triatlon si však již zaslouží triatlonový speciál. Buď časovkářský, nebo přímo triatlonový. A ten pak vybavit nejlépe diskovým zadním kolem a předním loukoťovým, nebo vysokým – 60 či 90 mm ráfkem. Disk oceníte zejména při rovinatějším profilu trasy. Pokud předem víte, že profil bude spíše náročný a kopcovitý, dá se vřele doporučit kombinace 90mm ráfku vzadu a 60mm ráfku vpředu. Pozor – berte na vědomí i rozdílné vlastnosti materiálu ráfku (celokarbon versus hliníková brzdná plocha) při  brždění. Celokarbonová kola o poznání hůře brzdí a to zejména za mokra. Modely s hliníkem jsou pak sice těžší, ale zase levnější. V kvalitní prodejně by Vám měli umět kolo nastavit na míru Vašim fyziologickým parametrům. Příkladem je nastavení kola na bike-fitting stolici GURU FIT SYSTEM.

TRETRY

Triatlonové tretry se od těch „běžných“ silničních treter liší především použitím suchého zipu namísto přezek a díky tomu i velmi rychlému nazutí/vyzutí a lehké manipulaci. To se hodí především při krátkém triatlonu, kdy vás trápí každá vteřina strávená v depu navíc. Tretry na vás v depu mohou čekat již zacvaklé do pedálů, často jsou pomocí integrované gumičky uchyceny k přesmykači či rychloupínáku a vy je nazouváte až během jízdy. Nutno podotknou, že i tohle je potřeba trénovat, pokud nechcete na dalším závodě vyšvihnout paradní klaunské vystoupení. Při delších variantách závodu je pak na rozhodnutí závodníka, zda použije klasické silniční tretry, nebo dá přednost triatlonovým speciálům. Ztráta způsobená jejich pomalejším nazouváním již nepředstavuje tak fatální problém a plně ji kompenzuje vyšší míra pohodlí za jízdy. Výhodou triatlonových treter je většinou menší nasákavost materiálu, některé modely mají dokonce perforovanou podešev pro odtok vody ven z boty.

PŘILBA

Při krátkém triatlonu sáhne většina závodníků po klasické silniční přilbě, doplněné o běžné cyklistické brýle. Zde opravdu není třeba investovat nemalé peníze do speciální aerodynamické přilby se štítem. Ta se ale opravdu vyplatí, pokud to myslíte vážně s dlouhým triatlonem. Je to jedna z částí výbavy s nejlepším poměrem cena/ušetřený čas.

BĚŽECKÉ BOTY

Také zde sehrává rozhodující roli při výběru typu a modelu běžeckých bot délka závodu. Při krátkém triatlonu si bez obav můžete dovolit obout velmi lehký závodní model a s ponožkou si také hlavu lámat nemusíte. Těch několik málo kilometrů se dá celkem bez problémů vydržet. Při dlouhém závodě je ale třeba myslet i na dobu běhu a až maratonskou vzdálenost. Těch 42,192 km si bezpečně vytrpíte i bez ohledu na to, zda se vám tvoří krvavé otlaky, puchýře a odřeniny. V takovém případě jsou mnohem vhodnější sice o pár gramů těžší, ale mnohem pohodlnější tlumenější boty doplněné o kvalitní běžecké ponožky. Dobré jsou gumové tkaničky s rychlozdrhovadlem, které zase ušetří čas v depu.

             

NEOPREN

Výběr správného plaveckého neoprenu je velmi citlivá záležitost. Rozhodně se dá doporučit návštěva specializované prodejny, nejlépe vybavené bazénem s protiproudem, kde si můžete vyzkoušet několik modelů a vybrat ten nejlépe padnoucí. Výrobci se v této oblasti překonávají používáním nejmodernějších hi-tech materiálů, které snižují odpor vody a usnadňují především vysvlékání. I při relativně krátkém plavání se neopren použít vyplatí. I tady platí možnost zapůjčení na závod pokud nechcete investovat do vlastního.

BRÝLE A PLAVECKÁ ČEPICE

Nepodceňujte důsledný a pečlivý výběr plaveckých brýlí! V případě ironmanských distancí s nimi strávíte i hodinu. Plavecké brýle pro triatlon se od běžných závodních plaveckých brýlí do bazénu liší konstrukcí. Jsou již na první pohled robustnější s širším silikonovým lemem. Důvodem je až příliš častý blízký kontakt s nohou či rukou jiného plavce. Rozhodující pochopitelně je, jak brýle „sedí“. Zároveň s nimi musíte mít přehled i o dění nad hladinou, často pohledem hledáte bóji, nebo cestu ve skrumáži plavců.
S čepičkou si na druhou stranu moc lámat hlavu nemusíte. Poměrně často se stává, že Vás vybaví sám pořadatel. Běžně si můžete v obchodech vybrat z levnější gumové, nebo kvalitnější silikonové, která lépe drží. Speciálním případem jsou pak plavecké neoprenové kukly pro použití ve velmi chladné vodě.

TRIATLONOVÝ DRES

Výběr triatlonového dresu je většinou velmi individuální záležitostí a nejvíce byste měli naslouchat vlastnímu pocitu a míře pohodlí, které vám jaký dres, nebo komplet poskytuje. Použité materiály jsou u předních výrobců na podobné úrovni, střihy jednotlivých modelů pak mohou rozdílně sedět v závislosti na postavě. Většina je vybavena i silikonovými prvky, aby kombinéza správně držela či krytými zipy a lepenými švy. Celý závod můžete absolvovat bez převlékání a přiléhavá kombinéza je na kole znatelně rychlejší než plandavý dres. Dnešní modely dresů pamatují i na kapsičky pro energetické gely a jiné doplňky stravy užívané během závodu. Ty se rovněž dají často umístit do poutek na pásku pro startovní číslo.

 

 

 

 

 

 

 

Dres se často doplňuje různými kompresními návleky, nejčastěji lýtkovými a stehenními. Ty mají pozitivní vliv na oddálení únavy svalů, snižují míru otřesů při běhu a oddalují i nástup křečí. Bývají velmi lehké a v podstatě nenasákavé.
V horkém letním slunečném počasí se pak dá jen doporučit lehká běžecká čepice, nebo populární kšilt proti slunci a kvalitní sluneční brýle.

 

 

 

 

 

 

 

Samostatnou kapitolou je pak výživa a pitný režim, kterým se budeme věnovat v některém z dalších článků.

Posted on

Hydratace při sportu

Voda nebo ionťák? Kolik a kdy? Nebo se mám řídit žízní? Tohle se snaží odpovědět výrobce výživy PENCO a od nich trenér Honza Kubeš.

Podívej se, jak zvýšit svůj výkon na kole, při běhu, triatlonu nebo jiném vytrvalostním sportu.

Vybírej si z nové nabídky PENCO zde.

Iontový nápoj Penco 500ml. grep

Iontový nápoj Penco 500ml. pomeranč

Posted on

Atletická abeceda pro běžce

K tomu, aby se vám běhalo pohodlně a bez zranění, je důležité kromě protahování, zařazovat do běžeckého tréninku také takzvanou atletickou abecedu, a to minimálně jednou týdně.

Co je to Atletická abeceda?

Je to série kompenzačních dynamických cviků, kterými posilujete pohybový aparát a zlepšujete si běžeckou techniku. Když toto cvičení budete pravidelně zařazovat, zlepší se vám běžecká technika, ekonomika a předejdete tak zranění.Atletická abeceda má mnoho podob a Davida Vaš, náš kolega a běžec, vybral deset nejdůležitějších. Tyto cviky, včetně protahování před a po tréninku, jsou ke shlédnutí také na instagramovém účtu Davida Vaše. 

Základní cviky atletické abecedy:

Liftink (práce kotníků)

Skipink (vysoká kolena)

Zakopávání (zakopáváme do hýždí)

Předkopávání (s propnutými nohami)

Kotníkové odrazy (dynamicky se odrážet z kotníků do výšky)

Etiopské poskoky (skáčeme na jedné noze a rytmicky zvedáme koleno)

Běžecké koleso (poskakujeme a po zvednutí kolene natáhneme nohu před sebe)

Běh pozadu (snažíme se odrazit co nejdále dozadu)

Poskoky stranou (skáču bokem, ruce a nohy jdou synchronizovaně)

Vánočka (opět bokem, proplétám nohy)

Těchto deset cviků je dobré běhat zhruba na deseti až dvaceti metrech, ideálně na měkkém povrchu (lesní cesta, tráva nebo tartan…). Vždy odběhejte jeden cvik a volně dojděte zpět. U každého cviku se snažte zapojit ruce a dělat ho co nejvíce dynamicky.Dále je hrozně důležité se vždy na daný cvik soustředit, být vždy v přítomnosti a nepřemýšlet nad jinými věci. Musíte vědět proč a k čemu je ten cvik dobrý. To je vlastně i ta krása běhu, když třeba běžíte někde v přírodě, jste tam pouze vy a vaše myšlenky.

Ano je tomu opravdu tak, při běhu zapojíte prakticky celé tělo a spálíte při něm nejvíce kalorií. Když máte odcvičenou abecedu, je dobré se před každým tréninkem proběhnout v rychlejším tempu, abyste se optimálně naladili na běh či trénink. Tělo ještě není tolik unavené, a proto se bude lépe soustředit na správnou techniku běhu. Této části tréninku se říká „běžecké rovinky”. Ty bohatě stačí běhat na 50 až 100 metrů. Rovinka se běhá na 95 procent úsilí a po celou dobu se soustředíme na správnou techniku. Paže by měly být ideálně v pravém úhlu, pohyb rukou vychází hlavně z ramen. Dále se soustředíme na zpevněný střed těla a na vysokou kadenci kroků. Malá kadence kroků je jedna z nejčastějších chyb, jelikož při dlouhém kroku (tedy malé kadenci) to nutí běžce dopadat výrazně před těžiště, tedy na patu. Tím se vlastně brzdíte, a jak dopadáte prvně na patu nevyužijete kotník a koleno jako tlumič. Boty vás pak v této technice moc nepodrží a dost trpí právě koleno nebo holeně (okostice). Kdo máte chytré hodinky, můžete si svojí kadenci kontrolovat hned pří běhu na hodinkách. Kdo hodinky nemá, musí počítat. Ideální kadence je 180 kroků za minutu, zaleží i na výšce. Čím vyšší člověk, tím bude kadence menší, nicméně neměla by rozhodně klesnout pod 170 kroků za minutu. Dále je důležitý náklon těla. Zkuste metodu tučňáka, tedy přepadávat a nohy nechávat za sebou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokud chcete zlepšit techniku přímo s Davidem Vašem, přihlašte se na jeho běžecké tréninky v Českých Budějovicích.

Ostatní tréninky podle měst najdete zde: Ostrava, Praha, Brno a Hradec Králové.

Posted on Napsat komentář

Dětské běžecké boty

Patříš mezi běžce, které si tento krásný sport získal až v pokročilejším věku a teď jen kroutíš hlavou nad tím, jak moc jsi tento pohyb kdysi dávno na školním ovále proklínal/a? Spousta rodičů nechce znovu zopakovat se svými dětmi tu samou chybu a berou své ratolesti na kratší a volnější běhy, nebo dětské závody a postupně u nich budují zájem a odhodlání se běhu věnovat dobrovolně. Na řadu tak přichází otázka, jak je to s dětmi a běžeckými botami?

Vůbec první věcí, na kterou se budeme soustředit je výběr vhodného typu bot. Podobně jako u dospělých modelů narazíme i u těch dětských na klasické rozdělení mezi botami silničními a krosovými. Zapomenout ale můžeš na to, že bys svému dítku koupil/a například silniční závodku, nebo tempovou botu. V tomto směru je nabídka poněkud omezená a dominují jí univerzální tréninkové modely. Ty by ovšem měli vzhledem k nižším dosahovaným rychlostem i omezené kilometráži bez problémů vyhovovat všem bez rozdílu.

Dětské modely u zavedených značek velmi často vsází na oblíbenost a renomé svých dospěláckých protějšků. Je totiž potřeba počítat s tím, že dítě nedosahuje zdaleka takové hmotnosti a při běhu nepůsobí na botu takovou silou, jako dospělý. Pouhé zmenšení varianty pro dospělé by tak mělo za následek, že bota by byla příliš pevná a tuhá a neohýbala by se při odrazu tak plynule, jak by bylo potřeba.

Mezi konkrétními tipy nebudou chybět zástupci všech nejoblíbenějších značek, jmenovitě například Mizuno Wave Rider Junior pro děvčata, Mizuno Wave Rider Junior pro chlapce nebo Saucony S-Freedom ISO a Saucony S-Ride ISO pro děti. A jak vybrat ty pravé? Stejně jako u dospělých i tentokrát platí – zkoušet, zkoušet, zkoušet. A vybrat především tu botu, která bude na chodidle sedět nejlépe.

Obecně můžeme doporučit volit pro tvoje ratolesti boty co nejohebnější s minimálním množstvím opor a výztuh, které by mohly negativně ovlivnit přirozený vývoj chodidla a podélné i příčné klenby. Ideální bota tedy bude víceméně odpovídat minimalistickému pojetí, ale chybět by nemělo alespoň základní tlumení, protože s běžeckým stylem to zdaleka ne vždy bude optimální a případná ochranná vrstva se může hodit.

Další zásadní rozdíly jsou ve výběru správné velikosti. To je totiž u dětské boty, jak jistě potvrdí každý rodič, prakticky neřešitelný úkol. Délka totiž musí být jako obvykle minimálně o půlčísla větší, ale zároveň musíme počítat s postupným růstem dětských nohou. Na druhou stranu nelze brát boty příliš velké, aby chodidlo v botě při běhu nejezdilo a nevyzouvala se pata.

K dispozici je u většiny modelů kompletní rozsah od nejmenší velikosti UK1,5 (eur 33) až po největší UK5,5 (eur 38). Problémem občas bývají velikostmi mezi největší dětskou velikostí a nejmenší pánskou, tedy rozsah UK5,5-7 (eur 39-41), kde se kvalitní dětské běžecké boty shánějí s velkými obtížemi.

VŠECHNY DĚSTSKÉ MODELY NAJDEŠ ZDE. 

 

Posted on Napsat komentář

Běhání v horkých dnech

Červenec a srpen jsou měsíce zasvěcené odpočinku a relaxaci u vody nebo na horách. Běhání a pravidelný trénink jdou často díky vysokým teplotám stranou a na řadu přichází fyzicky méně náročnější aktivity.  Co ale dělat, když máte na podzimní sezónu naplánován důležitý závod, který se bez přípravy neobejde a trénink tak nemůžete vynechat ani v parných letních dnech?

Jednou ze zásad letního tréninku je vynechat fyzicky náročnou aktivitu v odpoledních hodinách, kdy jsou teploty nejvyšší a slunce pálí o sto šest. Často ale přijdou dny, kdy ani vyčkávání do pozdních večerních hodin žádné výrazné ochlazení nepřinese a i když už je slunce dávno za obzorem, pohybují se teploty mezi dvaceti a třiceti stupni celsia. K tomu připočtěme vysokou vlhkost vzduchu a dostaneme podmínky, ve kterých se trénink mění v boj o přežití.Na následujících řádcích vám přinášíme několik tipů, jak na letní počasí vyzrát a trénink si co nejvíce užít.

HYDRATACE

Pravidelné a poctivé doplňování tekutin je základ. Zároveň si ale dávejte pozor na to, že kromě možného nedostatku se lidé často setkávají i s opačným problémem – příliš vysokým příjmem tekutin.

Kvůli tomu je dobré příjem tekutin na jednu stranu nepodceňovat, ale na stranu druhou brát s rozumem doporučení typu “vypít alespoň 5 litrů tekutin denně”. Pokud se přes den výrazně potíte, stojí za zvážení zařazení iontových nápojů, které na rozdíl od čisté vody doplní i minerály, které vaše tělo opouští společně s potem.

Pro tyto účely doporučujeme ionťáky s nižším obsahem cukrů a obecně spíše s řidší konzistencí (používejte o 30 až 50 procent nižší dávky, než doporučuje výrobce), než na jaké jste zvyklí z chladnějších dnů. Příliš hustý ionťák totiž může působit kontraproduktivně a místo aby vám takový nápoj minerály doplnil, spíše je z buněk vyplavuje pryč.

VHODNÉ OBLEČENÍ

Podcenit nesmíte ani běžecké oblečení a další vybavení, které je v letních dnech pro váš komfort klíčové. Nejvhodnější jsou svršky z lehkých a prodyšných materiálů, které vlhkost nenasákávají a místo toho jí transportují do vnějšího prostředí. Zcela zapomeňte na bavlnu, která má přesně opačné vlastnosti a při zpocení nasákne veškerou vlhkost do sebe a schne velmi pomalu. Nejen že takové tričko není na těle vůbec příjemné, ale navíc může způsobit nepříjemné odřeniny a opruzeniny na citlivých místech.

Kromě běhání v bavlněném oblečení příliš nedoporučujeme ani běh do půli těla, při kterém ztrácíte výrazně větší množství vody (skrze intenzivnější pocení), než když běžíte v tričku, nebo tílku.

Nejčastěji se setkáme s kombinací polyesteru, polypropylenu a elastanu, tedy látek, které společně zajistí vysokou pružnost, odolnost a především rychle schnou a jsou schopny velmi efektivně odvádět pot od těla.

V posledních letech se často setkáváme také s oblečením z Merino ovčí vlny, které výborně funguje v zimních měsících, kdy v nízkých teplotách vyniká díky své výborné termoregulaci. Pro použití v horkém počasí je však odvod potu příliš pomalý a vlněná tkanina ve srovnání s umělinou výrazně pomaleji schne.


VODA VŽDY PO RUCE

Poslední důležitou věcí, na kterou při letním tréninku myslet, je dostupnost tekutin přímo při běhu. Vysoké teploty totiž mohou způsobit, že trasu, kterou jindy běháte “na sucho” a bez nejmenších potíží najednou přežijete jen s velkými obtížemi.

Pokud chcete mít při běhu tekutiny neustále po ruce, máte na výběr ze tří různých variant, jak si s tímto problémem poradit –  láhev do ruky, hydratační ledvinka, nebo batoh.

Nést si s sebou lahev v ruce je první a nejjednodušší varianta. Tuto zdánlivě jednoduchou činnost posunula řada výrobců běžeckého vybavení na mnohem vyšší úroveň, než se může na první pohled zdát.
Mezi největší problémy lahví v ruce patří velmi rychlé ohřátí přenášené tekutiny od dlaní a nesymetrické zatížení horní poloviny těla. Výhodou pak je bleskový přístup k vodě a dokonalý přehled o zbývajícím objemu.

Možnost číslo dvě je zvolit ledvinku disponující jednou nebo více lahvemi. Toto řešení je už sofistikovanější, poskytuje zpravidla i další úložné prostory, ale klade mnohem větší nároky na konstrukci a provedení. Pro běžce není nic otravnějšího než špatná ledvinka, která neustále leze, kam nemá, nebo se otáčí kolem pasu a hopsá.

Ledvinky můžeme rozdělit na dva základní typy. První z nich je varianta jedné větší lahve, mající objem kolem půl litru až sedmi decilitrů. Druhý typ konstrukce je rozložení tekutin do více míst. Zpravidla se jedná o dvě až čtyři lahve nejčastěji s objemem okolo 0,25 litru. Nedá se jednoduše říct, které řešení je lepší. Z jedné větší lahve se lépe pije, ale veškerá váha se soustředí do jednoho místa, zatímco pití z maličkých lahviček může být méně příjemné, ale zato lépe sedí kolem pasu.

Posledním řešením je běžecký batoh vybavený buď hydrovakem, zpravidla o objemu dva litry, případně lahvemi na prsních popruzích. Batoh jako takový je ideální volba na celodenní běh, pohyb mimo civilizaci nebo dlouhé horské závody, kde potřebujete velké množství tekutin, které už ledvinka nepojme, a navíc se hodí větší úložný prostor na nezbytné věci, jako je jídlo, náhradní oblečení nebo věci nezbytné pro případ nouze.

Posted on Napsat komentář

Jak vybrat plavecké brýle – konečně trénink bez mlhy před očima!

Plaveckých brýlí je na výběr nespočetné množství. Přinášíme pro tebe pár rad, jak si vybrat ty nejlepší, aniž bys musel/a pokaždé v obchodě potápět hlavu do umyvadla.

Vybírej podle barvy…sklíček

Plavecké brýle jsou velice různobarevná záležitost a na své si v barevných kombinacích přijde i vysoce náročný estét. Při nákupu mysli na to, že zmíněná barevnost je především funkčního charakteru a to, že miluješ oranžovou, může být někdy na závadu.

Zrcadlový typ sklíček je mimořádně vhodný pro plavání venku, protože tlumí sluneční světlo. Mívají různá zabarvení od kouřové až po narůžovělou a ochrání tvoje oči před ostrým sluncem na otevřené vodě. Navíc v nich uvidíš všem do očí, ale sám/sama budeš krytý/á černými brýlemi jako filmová hvězda, což ti dovolí nerušeně pozorovat pozadí či jiné přednosti přítomných plavců a plavkyň.

Oranžová sklíčka eliminují modrou barvu, takže se tvůj pohled do vnitřního bazénu hodně vyostří a projasní – ideální na nácvik techniky, když potřebuješ sledovat plavce vedle sebe! Růžové brýle si plavec nasadí, pokud potřebuje zvýšit kontrast na modrém nebo zeleném pozadí a proto se hodí na otevřenou vodu, a to i do českých řek a rybníků. A modrá skla plaveckých brýlí snižují celkové oslnění z vody a ostrého světla venku i uvnitř.

Skořápky nebo s těsněním?
Minimalisté mezi plavci si navlékají jen sklíčka bez těsnění, kterým se říká skořápky. Jsou to závodní brýle s nízkým profilem, které nemají tak velký odpor ve vodě. Jsou lehoučké, levné a vyrábějí se v různých barvách, takže můžeš mít ke každé barvě svých plavek i do každého prostředí jedny. Jejich nevýhodou je ale to, že si na ně tvoje tvář bude bolestivě zvykat.

Pokud nechceš po zbytek tréninkového dopoledne vypadat jako hybrid pandy a mistra Yody, zvol plavecké brýle s těsněním. Těsnění neoprenové je velice tenké, měkké a příjemné, ale jeho těsnost a životnost je omezená. Silikonové těsnění je dražší, ale zdaleka nejvíce komfortní a prakticky nepropustné.

Pří výběru brýlí měj dále na paměti, že si můžeš vybírat mezi těmi s vyměnitelnou či nastavitelnou částí na nose nebo těmi, jejichž skla jsou spojena napevno. Pevné spojení dělá plavecké brýle méně rozbitnými, ale máš-li nestandardní velikost nosu či vzdálenost očí od sebe, raději sáhni po brýlích nastavitelných. A pokud jsi majitel/ka culíku, určitě si kup brýle s dvojitým páskem – obecně drží lépe na hlavě a v případě vybouleniny v místě nahromaděných vlasů na temeni by ti jednoduchý pásek stále sklouzával.

Protimlžný efekt
Cítíš se po skoku do vody jako Rákosníček bydlící za mlhou hustou tak, že by se dala krájet? Většina plavců ti poradí, abys sis je před prvním ponořením důkladně naslinil/a. Nebo do nich rovnou plivl/a. Většina brýlí je na vnitřní straně skel od výrobce vybavena antifogovou vrstvou, jejíž životnost lze pomocí speciálních sprejů prodloužit. Není tedy dobré brýle každou chvíli trápit seškrabáváním mlhy před očima. Pokud dlouhodobě nepomůže ani několikeré plivnutí, je na čase koupit si nové brýle.

Dobrá rada pro triatlonisty: Chystáš-li se na řež u první bójky, dej si na hlavu prvně brýle a pak teprve plaveckou čepici. V bitvě rukou a těl se ti pak stane s daleko menší pravděpodobností, že ti někdo srazí brýle z hlavy.

Dobrá rada pro lenochy: Pokud patříš k prokrastinačnímu typu plavců a po každé délce cítíš nutkání  posunout brýle na čelo, vydýchat se a pokochat okoloplovoucími těly, dávej si pásek brýlí také pod plaveckou čepici. Sundání brýlí je v takovém případě daleko méně pohodlné, čímž výrazně zintenzivníš svůj trénink 😉

Posted on Napsat komentář

Plavecký trénink pro plavce i neplavce

Nejen pokud jsi se rozhodl/a začít s triatlonem, naučit se plavat je pro tebe životně důležitá záležitost. Až totiž budeš přešlapovat na startu a nervózně pozorovat umístění bójek ohraničujících trať, jež svojí délkou silně připomíná vzdálenost k další výplatě, Vánocům nebo hranici sousední galaxie, pomyšlení na poctivý plavecký trénink Tě aspoň trochu uklidní. Dlouhé podzimní večery a zimní rána jsou pro plaveckou přípravu ideální, takže neváhej a dej na naše rady, než Tě další triatlonová sezóna překvapí ve stádiu totální nepřipravenosti.

Plavecký trénink pro neplavce

I když si myslíš, že plavat umíš, protože jsi ve třetí třídě získal/a diplom s delfínem a v oblíbeném rybníku bez bázně z utonutí doplaveš až doprostřed, realita prvního tréninku v bazénu Ti ukáže, že jsi se do této chvíle jen rychleji koupal/a. Pokud jsi jako dítě neplaval/a závodně, pravděpodobně se umíš sunout vodou vpřed jen stylem vzdáleně připomínajícím prsa a to, čemu říkáš kraul, je jen kolekce špatných pohybů, která Tě fyzicky zcela vyřídí už po první stovce.

Tvým tréninkovým cílem bude naučit se plavat všemi styly tak, abys uměl/a všechny typy záběrů, a utužit polohu těla ve vodě, abys nohy necoural/a po dně a sám/sama sebe nebrzdil/a při těžce vydřeném pohybu vpřed. Když k tomu připočteš vštípení správné plavecké techniky do motorické paměti a vytvoření si citu pro vodu, máš z toho běh na hodně dlouhou trať. Hobíkovi-neplavci trvá i dva roky, než si vyplave přijatelný styl a vytrvalost, a to při minimální četnosti pobytu ve vodě dvakrát za týden.

Ať už si ze začátku najmeš trenéra nebo se zapíšeš do plavecké školy pro dospělé, čekají Tě nekonečně dlouhé bazény kraulových nohou s destičkou/rukama před sebou/rukama ve stylu prsa, následované znakovýma nohama, znakem, a technickými cvičeními na kraulový záběr. Při tom všem počínání vypiješ několik hektolitrů bazénové vody a mimo jiné zjistíš, že jsi retardovaný jedinec, který se umí nadechnout jen na jednu stranu a neumí plavat ani stylem prsa. Ve volných chvílích budeš sjíždět videa na Youtube nebo pozorovat lepší plavce ve vedlejší dráze, případně se těšit na to, až Tě trenér uzná za natolik pokročilého/pokročilou žáka/žačku, aby s tebou mohl začít plavat úseky nebo alespoň nějaký zajímavý motiv. Do té doby se budeš zdlouhavě a velice monotónně topit, a jedinou optimistickou myšlenkou bude to, že zima je v našich končinách naštěstí dostatečně dlouhá na to, aby se sebou nějaký výkonnostní posun provedlo i úplné nemehlo.

Plavecký trénink pro plavce

Plavci zvládají všechny výše zmíněné finesy i plavecké styly a za trénink jim nevadí uplavat víc než dva kilometry. Během zimy se budou chtít výkonnostně posunout, což se jim povede spíše v plavecké skupině sportovních známých nebo pod vedením trenéra. Ideálním řešením pro dobrého plavce je začlenění do tréninkové skupiny ve sportovním klubu, kde už budou mít tréninky hlavu a patu a dlouhodoběji zaměřenou strukturu. Podobně jako při běhání budou přes zimu naplavávat objemy a s příletem vlaštovek z teplých krajin zrychlovat a zkracovat úseky.

Tréninkové pomůcky pro plavce i neplavce

Překvapivě si začátečníci budou kupovat svůj základní set plaveckých pomůcek stejný jako opravdoví plavci. Ideální je vlastnictví velké destičky na nácvik práce nohou (malá, kterou Ti nutí trenér, Tě neudrží a budeš se s ní o to víc topit), piškotu mezi nohy pro nácvik práce rukou a pacek různých velikostí pro nácvik techniky, síly či polohy těla. Plavci, kteří si zvykli na rozvlněný styl „užovka ve vodě“, si navíc přibalí šnorchl a ploutvičky, aby se jejich tělo srovnalo zpátky do přímky. A pokud máš zájem o další vychytávky, zkus uvážit špunty do uší, klip na nos nebo zpomalovací plavky.

Kam na trénink?
Pokud bydlíš v menším městě, pravděpodobně nemáš na výběr a plavat chodíš do městského bazénu v několika málo hodinách vyhrazených veřejnosti. Kličkuješ přitom mezi caparty s míčem a vznosnými paními radovými, kterým k jejich nelibosti pravidelně ošplícháváš komplikovaně natupírovaný účes, a své právo na poklidný trénink a plaveckou existenci si tak musíš hájit průrazností arktického ledoborce. Ve velkých městech je sice bazénů opticky více, ale i tak bývají až na výjimky přes den pro veřejnost uzavřeny. Plavci tak zbývá volba mezi vstáváním v pět ráno, plaváním místo oběda o polední pauze nebo v předspánkovém stadiu v pozdně večerních hodinách. Přelidněnost drah lze částečně řešit vhodným výběrem bazénu, jímž  je během léta uzavřený prostor bez možnosti opalování a očumování slečen v bikinách, během zimy pak zařízení co nejvzdálenější kancelářským budovám. I tak je ale ve většině bazénů okolo sedmé ranní ve vodě dopravní špička, jež si intenzitou v ničem nezadá triatlonové řežbě u první bójky. Nesmutni, nevztekej se a ber to jako součást tréninku. Až se postavíš na start, nebude Ti už umístění první bójky připadat jako vzdálenost vhodná pro oprávněné přiblížení pomocí motorového člunu, bude se na tu plavbu „po svých“ těšit.

Barbora Topinková pro TRIEXPERT

Posted on

Nebuď banán! Správný posed na kole sníží riziko potíží a zlepší výkonnost

Další část seriálu Jak na triatlon, kterou přínáší brněnský DENÍK, se věnuje správnému nastavení posedu kola a zpovídá experta a našeho kolegu Jana Dubce. S dovolením redakce Vám přinášíme tento rozhovor a článek zde.

Praha, Brno /JAK NA TRIATLON/ – Sednout na kolo a jet. Kdekdo si myslí, že na tom není nic složitého, jenže to se mýlí. Správně nastavit posed na kolo je otázka nejmodernější diagnostiky a dohledu zkušeného odborníka. „Když koukám kolem sebe, krvácí mi oči,“ povídá jen v mírné nadsázce Jan Dubec, expert na nastavení posedu. Tomu se věnuje sedmý díl seriálu Deníku Rovnost Jak na triatlon.

Nastavit posed na kolo není jen o zvednutí sedla nebo řídítek. Jde o výsledek komplexní práce s tělem jezdce. „Věci se vzájemně ovlivňují, a když je jedna špatně, člověk se to nesnaží řešit jako celek. Dopracuje se k tomu, že problém se vykompenzuje někde jinde a vše se ještě víc zhorší,“ popisuje Dubec, který se o cyklisty nebo běžce stará ve speciálce Triexpertu v pražských Holešovicích.

Využívá k tomu jedinečnou technologii Guru Fit System, která mění jednotlivé parametry přímo při zátěži, přičemž pracuje i se sklonem anebo simuluje jízdu z kopce a do kopce. Diagnostika zabere přibližně dvě hodiny. „Nastavujeme posedy na každé kolo, silniční, horské, triatlonové i dráhové. Chodí za mnou široké spektrum jezdců od rekreačních až po elitní závodníky,“ líčí expert.
Nalezení správného posedu lze udělat ještě před nákupem kola. „Rovnou u nás na kole kohokoli naučím sedět, odpustí si několik přešlapů. Ušetří spoustu tápání, času i peněz při výběru velikosti kola, správného sedla a jednotlivých komponentů,“ nabádá pětatřicetiletý Dubec.

Pokud si triatlonista nebo cyklista pod odborným dohledem vyladí posed na kolo, sníží riziko dlouhodobějších potíží. „Nejčastěji slyším, že někoho při jízdě bolí záda, za krkem, koleno. To většinou souvisí se špatným držením těla na kole. Špatný návyk si neseme už z pracovního prostředí, podepisuje se na něm životospráva,“ říká odborník, který se kolům věnuje patnáct let a devět se stará o posedy.

guru fit systemČasto svým zákazníkům lepí na rám samolepku s výzvou Nebuď banán, která upozorňuje na nesprávné postavení pánve vůči zádům. „Lidé sedí blbě, pasivně, zhroutí se do pozice, což si přenáší na kolo a ubližují si. Cyklistika je pohyb při nízké intenzitě, ale s vysokým počtem opakování, tedy dlouhou dobu, takže efekt špatného návyku je plíživý. Dochází k chronickému přetěžování, které pomalu člověka rozbíjí, až se jednou rozbije. Náprava je dlouhá a těžká,“ varuje.

Dubec se amatérsky věnuje cyklistice i triatlonu, takže ví, že vhodný posed se projeví také ve výkonu. „Zlepší se efektivita pohybu, se stejným vkladem získá jezdec lepší výstup. Když se odstraní něco, co zamezuje správné práci na kole, může nastat skokové zlepšení,“ podotýká.

Více si o Honzovi můžete přečíst v rozhovoru zde.

Objednejte si nastavení vašeho kola ještě dnes. Nastavení posedu GURU Fit Systém.

Víc informací o nastavení posedu najdete ve videu: