Posted on Napsat komentář

Běhání v horkých dnech

Červenec a srpen jsou měsíce zasvěcené odpočinku a relaxaci u vody nebo na horách. Běhání a pravidelný trénink jdou často díky vysokým teplotám stranou a na řadu přichází fyzicky méně náročnější aktivity.  Co ale dělat, když máte na podzimní sezónu naplánován důležitý závod, který se bez přípravy neobejde a trénink tak nemůžete vynechat ani v parných letních dnech?
Pokračování textu Běhání v horkých dnech

Posted on Napsat komentář

Jak vybrat plavecké brýle – konečně trénink bez mlhy před očima!

Plaveckých brýlí je na výběr nespočetné množství. Přinášíme pro tebe pár rad, jak si vybrat ty nejlepší, aniž bys musel/a pokaždé v obchodě potápět hlavu do umyvadla.

Vybírej podle barvy…sklíček

Plavecké brýle jsou velice různobarevná záležitost a na své si v barevných kombinacích přijde i vysoce náročný estét. Při nákupu mysli na to, že zmíněná barevnost je především funkčního charakteru a to, že miluješ oranžovou, může být někdy na závadu.

Zrcadlový typ sklíček je mimořádně vhodný pro plavání venku, protože tlumí sluneční světlo. Mívají různá zabarvení od kouřové až po narůžovělou a ochrání tvoje oči před ostrým sluncem na otevřené vodě. Navíc v nich uvidíš všem do očí, ale sám/sama budeš krytý/á černými brýlemi jako filmová hvězda, což ti dovolí nerušeně pozorovat pozadí či jiné přednosti přítomných plavců a plavkyň.

Oranžová sklíčka eliminují modrou barvu, takže se tvůj pohled do vnitřního bazénu hodně vyostří a projasní – ideální na nácvik techniky, když potřebuješ sledovat plavce vedle sebe! Růžové brýle si plavec nasadí, pokud potřebuje zvýšit kontrast na modrém nebo zeleném pozadí a proto se hodí na otevřenou vodu, a to i do českých řek a rybníků. A modrá skla plaveckých brýlí snižují celkové oslnění z vody a ostrého světla venku i uvnitř.

Skořápky nebo s těsněním?
Minimalisté mezi plavci si navlékají jen sklíčka bez těsnění, kterým se říká skořápky. Jsou to závodní brýle s nízkým profilem, které nemají tak velký odpor ve vodě. Jsou lehoučké, levné a vyrábějí se v různých barvách, takže můžeš mít ke každé barvě svých plavek i do každého prostředí jedny. Jejich nevýhodou je ale to, že si na ně tvoje tvář bude bolestivě zvykat.

Pokud nechceš po zbytek tréninkového dopoledne vypadat jako hybrid pandy a mistra Yody, zvol plavecké brýle s těsněním. Těsnění neoprenové je velice tenké, měkké a příjemné, ale jeho těsnost a životnost je omezená. Silikonové těsnění je dražší, ale zdaleka nejvíce komfortní a prakticky nepropustné.

Pří výběru brýlí měj dále na paměti, že si můžeš vybírat mezi těmi s vyměnitelnou či nastavitelnou částí na nose nebo těmi, jejichž skla jsou spojena napevno. Pevné spojení dělá plavecké brýle méně rozbitnými, ale máš-li nestandardní velikost nosu či vzdálenost očí od sebe, raději sáhni po brýlích nastavitelných. A pokud jsi majitel/ka culíku, určitě si kup brýle s dvojitým páskem – obecně drží lépe na hlavě a v případě vybouleniny v místě nahromaděných vlasů na temeni by ti jednoduchý pásek stále sklouzával.

Protimlžný efekt
Cítíš se po skoku do vody jako Rákosníček bydlící za mlhou hustou tak, že by se dala krájet? Většina plavců ti poradí, abys sis je před prvním ponořením důkladně naslinil/a. Nebo do nich rovnou plivl/a. Většina brýlí je na vnitřní straně skel od výrobce vybavena antifogovou vrstvou, jejíž životnost lze pomocí speciálních sprejů prodloužit. Není tedy dobré brýle každou chvíli trápit seškrabáváním mlhy před očima. Pokud dlouhodobě nepomůže ani několikeré plivnutí, je na čase koupit si nové brýle.

Dobrá rada pro triatlonisty: Chystáš-li se na řež u první bójky, dej si na hlavu prvně brýle a pak teprve plaveckou čepici. V bitvě rukou a těl se ti pak stane s daleko menší pravděpodobností, že ti někdo srazí brýle z hlavy.

Dobrá rada pro lenochy: Pokud patříš k prokrastinačnímu typu plavců a po každé délce cítíš nutkání  posunout brýle na čelo, vydýchat se a pokochat okoloplovoucími těly, dávej si pásek brýlí také pod plaveckou čepici. Sundání brýlí je v takovém případě daleko méně pohodlné, čímž výrazně zintenzivníš svůj trénink 😉

Posted on Napsat komentář

Plavecký trénink pro plavce i neplavce

Nejen pokud jsi se rozhodl/a začít s triatlonem, naučit se plavat je pro tebe životně důležitá záležitost. Až totiž budeš přešlapovat na startu a nervózně pozorovat umístění bójek ohraničujících trať, jež svojí délkou silně připomíná vzdálenost k další výplatě, Vánocům nebo hranici sousední galaxie, pomyšlení na poctivý plavecký trénink Tě aspoň trochu uklidní. Dlouhé podzimní večery a zimní rána jsou pro plaveckou přípravu ideální, takže neváhej a dej na naše rady, než Tě další triatlonová sezóna překvapí ve stádiu totální nepřipravenosti.

Plavecký trénink pro neplavce

I když si myslíš, že plavat umíš, protože jsi ve třetí třídě získal/a diplom s delfínem a v oblíbeném rybníku bez bázně z utonutí doplaveš až doprostřed, realita prvního tréninku v bazénu Ti ukáže, že jsi se do této chvíle jen rychleji koupal/a. Pokud jsi jako dítě neplaval/a závodně, pravděpodobně se umíš sunout vodou vpřed jen stylem vzdáleně připomínajícím prsa a to, čemu říkáš kraul, je jen kolekce špatných pohybů, která Tě fyzicky zcela vyřídí už po první stovce.

Tvým tréninkovým cílem bude naučit se plavat všemi styly tak, abys uměl/a všechny typy záběrů, a utužit polohu těla ve vodě, abys nohy necoural/a po dně a sám/sama sebe nebrzdil/a při těžce vydřeném pohybu vpřed. Když k tomu připočteš vštípení správné plavecké techniky do motorické paměti a vytvoření si citu pro vodu, máš z toho běh na hodně dlouhou trať. Hobíkovi-neplavci trvá i dva roky, než si vyplave přijatelný styl a vytrvalost, a to při minimální četnosti pobytu ve vodě dvakrát za týden.

Ať už si ze začátku najmeš trenéra nebo se zapíšeš do plavecké školy pro dospělé, čekají Tě nekonečně dlouhé bazény kraulových nohou s destičkou/rukama před sebou/rukama ve stylu prsa, následované znakovýma nohama, znakem, a technickými cvičeními na kraulový záběr. Při tom všem počínání vypiješ několik hektolitrů bazénové vody a mimo jiné zjistíš, že jsi retardovaný jedinec, který se umí nadechnout jen na jednu stranu a neumí plavat ani stylem prsa. Ve volných chvílích budeš sjíždět videa na Youtube nebo pozorovat lepší plavce ve vedlejší dráze, případně se těšit na to, až Tě trenér uzná za natolik pokročilého/pokročilou žáka/žačku, aby s tebou mohl začít plavat úseky nebo alespoň nějaký zajímavý motiv. Do té doby se budeš zdlouhavě a velice monotónně topit, a jedinou optimistickou myšlenkou bude to, že zima je v našich končinách naštěstí dostatečně dlouhá na to, aby se sebou nějaký výkonnostní posun provedlo i úplné nemehlo.

Plavecký trénink pro plavce

Plavci zvládají všechny výše zmíněné finesy i plavecké styly a za trénink jim nevadí uplavat víc než dva kilometry. Během zimy se budou chtít výkonnostně posunout, což se jim povede spíše v plavecké skupině sportovních známých nebo pod vedením trenéra. Ideálním řešením pro dobrého plavce je začlenění do tréninkové skupiny ve sportovním klubu, kde už budou mít tréninky hlavu a patu a dlouhodoběji zaměřenou strukturu. Podobně jako při běhání budou přes zimu naplavávat objemy a s příletem vlaštovek z teplých krajin zrychlovat a zkracovat úseky.

Tréninkové pomůcky pro plavce i neplavce

Překvapivě si začátečníci budou kupovat svůj základní set plaveckých pomůcek stejný jako opravdoví plavci. Ideální je vlastnictví velké destičky na nácvik práce nohou (malá, kterou Ti nutí trenér, Tě neudrží a budeš se s ní o to víc topit), piškotu mezi nohy pro nácvik práce rukou a pacek různých velikostí pro nácvik techniky, síly či polohy těla. Plavci, kteří si zvykli na rozvlněný styl „užovka ve vodě“, si navíc přibalí šnorchl a ploutvičky, aby se jejich tělo srovnalo zpátky do přímky. A pokud máš zájem o další vychytávky, zkus uvážit špunty do uší, klip na nos nebo zpomalovací plavky.

Kam na trénink?
Pokud bydlíš v menším městě, pravděpodobně nemáš na výběr a plavat chodíš do městského bazénu v několika málo hodinách vyhrazených veřejnosti. Kličkuješ přitom mezi caparty s míčem a vznosnými paními radovými, kterým k jejich nelibosti pravidelně ošplícháváš komplikovaně natupírovaný účes, a své právo na poklidný trénink a plaveckou existenci si tak musíš hájit průrazností arktického ledoborce. Ve velkých městech je sice bazénů opticky více, ale i tak bývají až na výjimky přes den pro veřejnost uzavřeny. Plavci tak zbývá volba mezi vstáváním v pět ráno, plaváním místo oběda o polední pauze nebo v předspánkovém stadiu v pozdně večerních hodinách. Přelidněnost drah lze částečně řešit vhodným výběrem bazénu, jímž  je během léta uzavřený prostor bez možnosti opalování a očumování slečen v bikinách, během zimy pak zařízení co nejvzdálenější kancelářským budovám. I tak je ale ve většině bazénů okolo sedmé ranní ve vodě dopravní špička, jež si intenzitou v ničem nezadá triatlonové řežbě u první bójky. Nesmutni, nevztekej se a ber to jako součást tréninku. Až se postavíš na start, nebude Ti už umístění první bójky připadat jako vzdálenost vhodná pro oprávněné přiblížení pomocí motorového člunu, bude se na tu plavbu „po svých“ těšit.

Barbora Topinková pro TRIEXPERT

Posted on

Nebuď banán! Správný posed na kole sníží riziko potíží a zlepší výkonnost

Další část seriálu Jak na triatlon, kterou přínáší brněnský DENÍK, se věnuje správnému nastavení posedu kola a zpovídá experta a našeho kolegu Jana Dubce. S dovolením redakce Vám přinášíme tento rozhovor a článek zde.

Praha, Brno /JAK NA TRIATLON/ – Sednout na kolo a jet. Kdekdo si myslí, že na tom není nic složitého, jenže to se mýlí. Správně nastavit posed na kolo je otázka nejmodernější diagnostiky a dohledu zkušeného odborníka. „Když koukám kolem sebe, krvácí mi oči,“ povídá jen v mírné nadsázce Jan Dubec, expert na nastavení posedu. Tomu se věnuje sedmý díl seriálu Deníku Rovnost Jak na triatlon.

Nastavit posed na kolo není jen o zvednutí sedla nebo řídítek. Jde o výsledek komplexní práce s tělem jezdce. „Věci se vzájemně ovlivňují, a když je jedna špatně, člověk se to nesnaží řešit jako celek. Dopracuje se k tomu, že problém se vykompenzuje někde jinde a vše se ještě víc zhorší,“ popisuje Dubec, který se o cyklisty nebo běžce stará ve speciálce Triexpertu v pražských Holešovicích.

Využívá k tomu jedinečnou technologii Guru Fit System, která mění jednotlivé parametry přímo při zátěži, přičemž pracuje i se sklonem anebo simuluje jízdu z kopce a do kopce. Diagnostika zabere přibližně dvě hodiny. „Nastavujeme posedy na každé kolo, silniční, horské, triatlonové i dráhové. Chodí za mnou široké spektrum jezdců od rekreačních až po elitní závodníky,“ líčí expert.
Nalezení správného posedu lze udělat ještě před nákupem kola. „Rovnou u nás na kole kohokoli naučím sedět, odpustí si několik přešlapů. Ušetří spoustu tápání, času i peněz při výběru velikosti kola, správného sedla a jednotlivých komponentů,“ nabádá pětatřicetiletý Dubec.

Pokud si triatlonista nebo cyklista pod odborným dohledem vyladí posed na kolo, sníží riziko dlouhodobějších potíží. „Nejčastěji slyším, že někoho při jízdě bolí záda, za krkem, koleno. To většinou souvisí se špatným držením těla na kole. Špatný návyk si neseme už z pracovního prostředí, podepisuje se na něm životospráva,“ říká odborník, který se kolům věnuje patnáct let a devět se stará o posedy.

guru fit systemČasto svým zákazníkům lepí na rám samolepku s výzvou Nebuď banán, která upozorňuje na nesprávné postavení pánve vůči zádům. „Lidé sedí blbě, pasivně, zhroutí se do pozice, což si přenáší na kolo a ubližují si. Cyklistika je pohyb při nízké intenzitě, ale s vysokým počtem opakování, tedy dlouhou dobu, takže efekt špatného návyku je plíživý. Dochází k chronickému přetěžování, které pomalu člověka rozbíjí, až se jednou rozbije. Náprava je dlouhá a těžká,“ varuje.

Dubec se amatérsky věnuje cyklistice i triatlonu, takže ví, že vhodný posed se projeví také ve výkonu. „Zlepší se efektivita pohybu, se stejným vkladem získá jezdec lepší výstup. Když se odstraní něco, co zamezuje správné práci na kole, může nastat skokové zlepšení,“ podotýká.

Více si o Honzovi můžete přečíst v rozhovoru zde.

Objednejte si nastavení vašeho kola ještě dnes. Nastavení posedu GURU Fit Systém.

Víc informací o nastavení posedu najdete ve videu:

Posted on Napsat komentář

Nejčastější chyby při výběru běžecké boty

Rádi bychom Ti doporučili nejjednodušší metodu, jak si v dnešní době vybrat správnou běžeckou botu. Běháš po pevném povrchu, lesních cestách, v bahně, kamenech, nebo jen chodíš občas do „fitka“ na běhátko? Pro všechny tyto aktivity se dají relativně rychle a snadno vybrat vhodné boty. Stačí k tomu jen málo, nebát se navštívit běžeckou prodejnu a držet se hlavních zásad pro výběr vhodné obuvi.
Pokračování textu Nejčastější chyby při výběru běžecké boty

Posted on Napsat komentář

Pronace není důvod k obavám, když máte vhodnou běžeckou obuv

S pojmy jako je pronace, nebo zvýšená podpora stability se v souvislosti s běžeckými botami setkáváme stále častěji. Pro pochopení způsobu, jakým se určují jednotlivé typy chodidel a následně i pro výběr správného druhu běžecké obuvi je důležité si uvědomit, jak se chová naše chodidlo při chůzi nebo běhu a porozumět výrazům jako je pronace, nadměrná či nedostatečná pronace a supinace.

Pronace – neutrální došlap

Při chůzi nebo běhu dopadne naše chodidlo na zem nejprve vnější stranou paty a pak se jakoby sroluje dovnitř přibližně o 5%, až se dostane zcela do kontaktu se zemí a může tak správně podpořit váhu našeho těla. Tento pohyb optimálně rozloží síly vznikající při došlapu, je zcela přirozený a normální a nazývá se pronace. Většinou platí, že běžci s normální pronací mají i normální klenbu chodidla a jsou pro ně nejvhodnější stabilní běžecké boty, které poskytují mírnou kontrolu pronace.

Nadměrná pronace – pronační došlap

Stejně jako u normální pronace dojde k prvnímu kontaktu boty se zemí v oblasti vnější paty. V tomto případě se však chodidlo sroluje o více než ideálních 5%. Tomu se říká nadměrná pronace. Znamená to, že chodidlo a kotník mají problém stabilizovat tělo a šok z dopadu není absorbován dostatečně. Nadměrná pronace způsobuje výrazné zkroucení chodidla, holeně i kolena a může vést k bolesti ve všech těchto oblastech. Pro běžce s nadměrnou pronací platí, že mají většinou velice nízkou klenbu chodidel (ploché nohy). Měli by nosit běžecké boty s kontrolou pronace, což jsou pevné boty se středně hustou mezipodešví umožňující omezení pronace. Přílišná pronace vystavuje svaly zvýšenému napětí, a proto je vhodné nezanedbávat strečink.

běžecké boty podle došlapu

Nedostatečná pronace – supinace – supinační došlap

Stejně jako u obou výše uvedených případů je úvodní fáze došlapu stejná. V tomto případě se ovšem chodidlo po dopadu na zem „sroluje“ směrem dovnitř jen velmi málo – méně než 4%. Následně jsou síly při dopadu soustředěny na menší plochu chodidla (vnější část) a nejsou tak rozloženy rovnoměrně. Pro běžce s nedostatečnou pronací platí, že mají většinou vysokou klenbu chodidel. Tento typ došlapu je však velmi raritní a běžecké boty speciálně uzpůsobené pro nadměrnou supinaci prakticky neexistují. Někteří výrobci sice u svých bot uvádějí, že se jedná o neutrální až supinační model, ale ve skutečnosti jsou to pouze neutrální boty bez jakékoliv aktivní výztuhy. Lehké boty pro výkonnostní trénink jsou často nejlepší volbou, protože umožnují chodidlům lepší pohyb.

Důležitá je také poznámka, že z hlediska došlapu je úplně jedno, zda dopadáte jako první na střed chodidla neboli přes špičky, případně jestli se řadíte mezi pataře. Při obou možnostech bude první kontakt se zemí skrze vnější část chodidla.

Diagnóza došlapu

Na spoustě míst se dočtete, že pronace se dá zjistit podle opotřebení podrážek starých bot. Není to ale tak úplně pravda, protože výraznější sešlapání na vnitřní hraně se objeví pouze u velmi silné pronace. Navíc je potřeba počítat s tím, že každý běžec dopadá z vnější hrany chodidla a mohlo by se tedy zdát, že většina lidí trpí nadměrnou supinací, i když to je jev velice vzácný. Použitelné nejsou ani statické diagnostiky, při kterých děláte dřep nebo prostě jen stojíte na tlakové desce. Tento typ diagnostiky je perfektní pro zjištění tvaru vašich chodidel, ten však s typem došlapu nemusí přímo souviset.

Nejpřesnější způsob, jak zjistit svůj typ nášlapu je navštívit některou z našich běžeckých speciálek TRIEXPERT, kde vám konzultanti provedou dynamickou diagnostiku vašeho běhu na běžeckém páse. Zjistí stav podélné a příčné klenby na tlakové desce a podle toho vám následně navrhnou některý z pro vás vhodných modelů. Zvolíte-li jako neutrál některou z pronačních běžeckých bot, může se vám stát, že se vám pod klenbou budou tvořit nepříjemné otlaky, nebo puchýře. V extrémních případech může dojít k přetížení vazů kolem kotníku. V opačném případě, tedy vezme-li pronátor na nohu neutrální boty, může být taková bota nepříjemně nestabilní s nedostatečnou oporou pro vaše chodidla.

diagnoza došlapu pronace
Diagnóza došlapu v prodejně Triexpert

Výběr běžecké obuvi podle typu došlapu

Podívejme se na to optikou běžecké obuvi. Zatímco u trialové běžecké obuvi se tato problematika vůbec neřeší, silniční běžecké boty se rozdělují na dvě základní kategorie, z nichž jedna se označuje jako  “neutrální”, zatímco ta druhá jako “pronační”. V obou těchto skupinách nalezneme všechny možné modely od lehkých závodních bot, přes boty tempové až k dobře tlumeným objemovkám.

Neutrální běžecké boty předpokládají takzvaný neutrální nášlap, při kterém chodidlo zůstává ve vzpřímeném postavení a kotník nemá tendenci vychylovat se do vnitřní (pronační), ani vnější (supinační) hrany. Boty této kategorie neposkytují žádnou podporu stability a spoléhají na to, že všechnu práci vykoná vaše chodidlo. Neutrální běžecké boty správně předpokládají, že vaše chodidla pracují přesně tak, jak mají, a proto v nich nenajdete žádné výztuhy, podpory ani stabilizační prvky. Nejsou totiž potřeba a jejich vliv na vaše pohodlí by mohl být spíš negativní.

Saucony pronacni modely běžecké boty
Saucony pronační běžecká bota řada Guide
brooks pronacni model
Brooks pronační běžecká bota řada Adrenaline

Opačná situace nastává u dopadu pronačního, kdy se kotník posunuje po zatížení výrazným způsobem do vnitřní strany. Pronační nášlap by se dal také označit jako nohy do X. Při tomto typu nášlapu je stabilita chodidla výrazně horší a zabrat dostává i Achillova šlacha. Pronační běžecké boty naopak očekávají nadměrnou zátěž na vnitřní hraně, a proto jsou v tomto místě výrazně pevnější. Nejčastěji se používá klínek tvrdší tlumicí pěny, případně plastové vzpěry, který vyztuží vnitřní hranu a zabrání tomu, aby se bota v tomto místě deformovala vlivem nadměrné zátěže. Běžecké boty s podporou pronace budou díky těmto výztuhám mnohem stabilnější, pevnější a omezí výraznější prošlapávání chodidla směrem dovnitř.

Člověk s neutrálním došlapem by neměl běhat v pronačních botách. Není k tomu důvod a v dnešní době se sice používají čím dál méně agresivní výztuhy, ale i tak pronační boty aktivně ovlivňují váš došlap a tlačí chodidlo do prohnutí směrem ven. To je při neutrálním typu došlapu kontraproduktivní a v extrémních případech to může vést i ke zranění. Jako první přišla s technologií kontroly nadměrné pronace americká značka Brooks, a to již koncem 70 let minulého století. V průběhu 80 let ji pak začaly následovat v podstatě všechny přední značky v oboru v čele s Nike, Adidas a Asics.

Zde je výběr modelů značek:

Posted on Napsat komentář

Nevíš, jaké oblečení zvolit na zimu?

Počasí, při kterém k běhu stačilo pouze obout boty a obléci kraťasy a tričko bude brzy pro tento rok nenávratně pryč. Místo toho je pomalu čas vyřešit, jak se při běhání udržet v teple i v nízkých teplotách anebo dokonce i kolem nuly. Jednou z nejlepších variant, jak toho docílit je spolehnout se na větruodolnou membránu.
Pokračování textu Nevíš, jaké oblečení zvolit na zimu?