Posted on Napsat komentář

Z deníčku triatlonové začátečnice 4: Lekce Benidorm

Miluji ranní plavání v moři následované výletem na kole, a den ukončený večerním proběhnutím po pláži. Triatlonista je člověk, který má rád totéž, jen u toho o trochu víc spěchá. Jak začít s triatlonem, když nejsi sportem vyšvihaná gazela ani triatlonová manželka? Vyjeď si na triatlonový kemp, zjisti na vlastní kůži, jak chutná třífázový trénink a – neztrácej smysl pro humor!

Konec je dobám, kdy se trávilo státem garantované volno na zotavenou na pobřeží Jadranu s koktejlem v ruce. Triatlonista využívá veškerou dovolenou k dvou- až třífázovému tréninku, a zdá-li se mu způsob tohoto jara poněkud nešťastným, odlétá nabírat objemové kilometry do teplých krajin. Občas se tam inspirativně potká s nějakým profesionálem, který takto tráví po vzoru anglické gentry 18. století celou zimu a mezi kempy si semtam švihne nějaký ten závod na opačném konci zeměkoule. Mě se poštěstilo přežít týden v Benidormu ve společnosti reprezentační skupiny pod vedením Jana Řehuly a konečně poznat, zač je toho ve vrcholovém triatlonu loket.

Benidorm je podle bedekrů nejošklivější a nejméně autentické místo na celé Costa Blanca. Mají absolutní pravdu. Jediní, kdo si to tady užívají, jsou vrcholoví sportovci a vrcholoví kaliči. Na jaře se sem sjíždějí tréninkové skupiny z celé Evropy, aby zde triatleti a) naplavali objemy v místním bazénu nebo alternovali show vodních savců v moři pro přihlížející plážové povaleče, b) najezdili kilometry mezi pomerančovými háji, c) naběhali tempa na místním ovále a nakličkovali objemy na místní promenádě, d) pozorovali trénující bratry Brownlee´s v přirozeném biotopu. I přes šest a více tréninkových hodin denně je tento život ve srovnání s kancelářským stresem velice příjemný, tedy až na variabilitu bolestivosti všech končetin, která se mění prakticky každou hodinu.
Přesto je třeba říci, že se jedná o životní styl člověku přirozený, protože jsme se evolučně vyvinuli pro systém jez/spi/bojuj/sportuj/soulož. Život vrcholového sportovce tomuto pravěkému módu plně odpovídá. Jízdní řád každého dne v tlupě triatletů vypadá následovně:

8:00 – 9:30 Plavecký budíček
Vzhledem k omezené kapacitě jediného veřejného bazénu ve městě je třeba si na plaveckou část přivstat a v osm nula nula stát u turniketu se strávenou snídaní v břiše a plavkami v ruce. Pokud se divíš, že přítomní triatleti mají na sobě svetry a kulichy, i když se už dopoledne očekává teplota okolo patnácti stupňů Celsia, věz, že jsou tréninkem stále nalomeni k rýmičce a před ranním šokovým skokem do studeného bazénu je potřeba udržet tepelný komfort získaný v posteli co nejdéle. I tak budeš mít v tuhle nekřesťanskou dobu chuť vzít si ten svetr a kulicha i do vody. 
Jsou dny, kdy se v bazénu zvolna sune jen několik místních borců důchodového věku, a jsou dny, kdy se voda vaří pod údery mocných paží reprezentačních skupin hned dvou států. Po diplomatickém boji mezi Českou Republikou a Estonskem jsou každé z nich určeny dvě dráhy uprostřed, zbylé krajní mají sloužit veřejnosti. V realitě tento demokratický systém vypadá tak, že borci naskáčou do vody, a už během rozplavby začnou vodu vlnit tak, jako by na dně právě vybuchla bahenní sopka. Korky vyznačující vnější dráhy smrsknou jejich šířku do  dvaceticentimetrového pásu, ve kterém pochopíš pravý význam slova „triatlonová řež“. A také to, proč triatlonisté plavou kraulem a jsou tak hubení. Pokud totiž jakýmkoliv kouskem těla stanovenou hranici přesáhneš, budeš mocným plácnutím kolemplovoucího olympionika prostorově umravněni a vzniknuvší tsunami střední velikosti mít zádobu vody na zbytek dopoledne.  

Trénink trvá zhruba hodinu a půl a i když odplaveš přesnou polovinu dávek reprezentační skupiny, vylezeš z bazénu s pocitem vlkodlaka, kterého někdo omylem zavřel na dva měsíce do hladomorny. Průměrný triatlonista spase za den tolik stravy jako míchačka na beton. Většinou je to něco sladkého, politého čokoládou. Užiješ si tedy druhou, poklidnější snídani, a siestu před cyklistickou částí dne, která, jak se ukáže, je jedinou volnější chvilkou, která Ti bude po celou dobu pobytu v kempu dopřána. Jestli si myslíš, že během dne uděláš něco jiného než sport, jsi na omylu nebo superman. Pauzy mezi fázemi jsou krátké a raději je prospíš. Pokud opravdu potřebuješ pracovat nebo se učit, máš čas po večerním protažení nebo ranním plavání. Asi tak dvě hodiny, a to jen pokud máš opravdu bojového ducha. Nebo šibeniční termín.

13:00 – 16:00 Polední cyklohodiny

Když jsem ještě byla plnoprávnou členkou pražské kavárny a vyjelo se na výlet na kole, zastávka byla samozřejmá po každých deseti kilometrech. Při setkání s opravdovými cyklisty poté došlo k nedorozumění, neboť počítají čas strávený na kole na hodiny a nikoliv na kilometry. Řka, že moje vyjížďka trvala osm hodin, stala jsem se vytrvalostní hrdinkou až do té doby, než na mě praskly hodinové prostoje v kavárnách, vinných sklípcích a památných místech. Tento přístup je v tréninku zakázán. Povolena je krátká pauza na dočerpání vody nebo rychlou kávu a letmé mrknutí po pamětihodnosti přes levé rameno. (Pokud přesto zvládneš navštívit lokální trh a zatančit si s místními sevillanas i v cyklodresu a tretrách, nesmí to na Tebe prasknout a nesmíš se divit, že Ti z těch dupů nejde nacvaknout pravý nášlap.)
Zásadním zjištěním při jízdě v balíku je fakt, že kdo nedře, dře sám a proti větru. Proto každý den hraješ hru na to, kolik minut zvládneš udržet hlavní skupinu, než a) umřeš vyčerpáním nebo b) umřeš vyčerpáním při prorážení větru vlastním tělem. Lepší je udělat cokoliv a kousnout jakoukoliv bolest, než se vzdát pohodlí balíku a jet zbytek tréninku o samotě. Nicméně to někdy stejně nevydřeš. Každý trénink, kdy Tě ostatní setřásli v kopci nebo brilantním manévrem na kruháči nebo Tebe díky bázlivosti a neobratnosti zastaví protijedoucí náklaďák, Tě posune k dokonalosti. Pokud nouze naučila Dalibora housti, Tebe po týdnu naučí udržet skupinu i za cenu křečí, dopravní nehody a smrti celkovým selháním organismu. 

18:00 – 19:00 Běžcovo velmi pozdní odpoledne
Úschovou závodního stroje zpět do depa den triatlonisty zdaleka nekončí, na pořadu dne je ještě běžecký trénink. Můžeš se promotávat mezi přiopilými turisty na promenádě, vyrazit do vysušených kopců nebo si užít srandu na ovále. Tam je třeba si pamatovat, že úseky na oválu se neběhají od jakéhokoliv bodu, který si dobře pamatuješ, například barevných popelnic, ale z prostoru startu. Což je pro laika nenápadné místo v pravém dolním rohu oválu. Taktéž je dobré vědět, že po oválu se vždy běhá doleva! To je ta ruka, na které nosíte hodinky. Při nedodržení nepsaných pravidel každý hned pozná, že tam nepatříš. Což je ovšem v mém případě patrné na první pohled na mé tempo a proto si nemusím dělat zvýšené násilí a běhám od těch popelnic.
Až se závodník dovleče z třetí fáze dne, obstará svoje zmordované tělo protahováním, případně masáží. Pokud udrží lžíci a vařečku v ruce, připraví si jídlo na příští den a vyčerpaně se svalí do postele, kde si památky a hezká místa, která dnes minul při tréninku, prohlédne pomocí Googlemaps.
Za týden triatlonového soustředění jsem přežila celkem 28 tréninkových hodin, naplavala 11,5 km, naběhala 30 km a na kole najezdila 275,5 km. Což je, sebekriticky řečeno, varianta triatlonového tréninku pro mateřské školy. Možná právě proto je pro mne triatlon stále ten nejoblíbenější sport!

P.S. Velice děkuji Petrovi Soukupovi za pozvání a Janu Řehulovi za možnost absolvovat s tréninkovou skupinou společný program. Moc to pro mne znamenalo! Současně děkuji všem členům tréninkové smečky, jmenovitě Přemkovi, Čeldovi, Romče, Terce, Frantovi, Červovi, Štěpánovi, Simče a Týně za přijetí, pomoc, povzbuzování a přátelské  šťouchnutí do zad při cyklistice, bez kterého bych vás neudržela ani těch dvacet minut. Současně vyjadřuji respekt a úctu Vašemu tréninkového úsilí!
 
Barbora Topinková pro TRIEXPERT