Jak se běhá na Mistrovsví ve skyrunningu

O víkendu se naši triexperťáci Barča a Dominik účastnili mistrovsví světa ve Skyruuningu ve Španělské Barrueře. Byl to historicky nejlepší výsledek pro českou reprezentaci. Přečtěte si rozhovor s Barčou a zjistíte, jaké vůbec takovéto závody mají podobu a jak se mistrovství vydařilo. 

Co je to skyrunning?

Jedná se o horský běh, kde se v průběhu nastoupá minimálně 2 000 výškových metrů a stoupání by mělo být minimálně 30%. V Česku máme takových závodů pár - např. Ještěd skyrace nebo Perun skymaraton. V zahraničí jsou závody známe těžkým technickým terénem. Často běhá po neznačených cestách v suťovisku, do kopců si musíte pomáhat rukama a vyjimkou na trase nejsou ani řetězy a fixní lana.

Jak je těžké probojovat se do české reprezentace? 

Jsou určité nominační závody v Česku nebo v zahraničí, které když závodník vyhraje, má účast jistou. Poté je také možnost nominace na divokou kartu. Čím je reprezentace úspěšnější, tím více míst si zajistí pro další rok.

Jak probíhá příprava na takové mistrovství v českých podmínkách?

Oproti jiným národům, které mají velehory za domem, máme velký handicap. Klasická běžecká příprava zdaleka nestačí. Pro mě je v tréninku asi nejdůležitější vyjet do vyšších hor, např. do Tater a přiblížit si tak co nejvíc podmínky závodu. Na dlouhých závodech, kde strávíte na trati i 10 hodin, musíte mít perfektně vyladěnou výbavu i stravu.

Na 10 hodin na trase potřebuješ asi specifickou výbavu, s botami a tričkem si člověk asi nevystačí..?

Ano, batoh s výbavou šel na zádech dost cítit. Mimo pořádných bot, trička a kraťasů si musíme v běžecké vestě nést povinnou výbavu. Tady to byla nepromokavá bunda, termotriko, alufolie, čelovka, píšťalka a další. Na horách se může změnit počasí velmi rychle. 

Jaké mělo parametry letošní mistrovství ve Španělsku?

Součástí mistrovství byly tři trasy. Vertikální kilometr (VK), který měl délku kolem 3 km a nastoupá se na něm vždy jeden výškový kilometr. Takže je to v průměru 45 min chůze do pořádně prudkého kopce. Další den byl na programu nejdelší trasa, na které jsme startovali právě my s Dominikem. Na cca 64 km jsme nastoupali 4900 výškových metrů. A neděli vyrazili naši reprezentační kolegové na maratonskou vzdálenost s převýšením asi 2800 m.

Jak se běželo?

Pro mě to byl asi nejnáročnější závod vůbec. Terén byl hodně technicky náročný, plný seběhů po prudkých mokrých loukách, kde to velmi klouzalo. Kopce byly nekonečné. Za nejvyšším kopcem v dohledu byly tři další. Čas ubíhal rychle, ale kilometry naopak vůbec ne. Ale výhledy byly neskutečné, určitě ve mě převládají krásné dojmy. 

Vaše výprava byla nejúspěšnější v historii, jaké jsou výsledky, jak jste dopadli vy?

Ano a bylo to hlavně zásluhou fenomenální Marcely Vašínové, která si odvezla zlato z VK, Skyrace maratonu a z kombinace právě těchto dvou disciplín. Nad jejími výkony nám zůstává trochu rozum stát. A český tým skončil za Španěly a Italy na třetím místě. Já si doběhla pro 11. místo a myslím, že jsem na trati nechala vše. Dominik bohužel kvůli nepěknému pádu a naraženým žebrům v půlce závodu odstoupil. Tyhle závody jsou hodně nebezpečné a zdraví máme jen jedno, tak to bylo určitě dobré rozhodnutí.

A jak hodnotíš mistrovství celkově?

Pro mě je to vždy běžecký svátek. Strávím ho se skvělými, podobně naladěnými lidmi a poznám krásný kout světa. Na trati teda často kleju a nadávám, ale v cíli vždycky vím, že to stálo za to. Organizačně to mělo pár chyb, ale atmosféra byla povedená. Jsem hrozně vděčná, že můžu být součástí reprezentačního týmu.